Píšete do šuplíku?

Ptají se začínajících i pokročilých literátů v klubu Leitnerova již od května 1997. Měsíc co měsíc se zde schází různorodá společnost autorů, které pojí láska k literatuře a touha sdělit svá umělecká vyjádření ostatním. Nalezneme zde pohromadě pubescenty s přeskakujícím hlasem, autory v produktivním věku i zasloužilé seniory. V poklidné, někdy však až poněkud ospalé atmosféře “šuplíkovských” večerů se každému posluchači naskýtá jedinečná příležitost k srovnávání.

Ať již s tvorbou vlastní /kterou z vrozené skromnosti odmítá přednést veřejně/ nebo prezentovaných děl mezi sebou. Často zde dochází ke generačním střetům, kdy po nihilistické básni rozervaného, světem zkroušeného a totálně zklamaného patnáctiletého beatníka máte možnost uslyšet pečlivě zrýmovanou říkanku na téma “která vesnice je nejkrásnější - no přece ta naše” z pera příslušníka nejstarší generace.

Na Leitnerce se nehodnotí, za jistou formu ocenění lze považovat zveřejnění kusu v klubovém časopisu. Pokud tedy máte touhu předvést své literární počiny alespoň užší veřejnosti, neváhejte a nasměrujte své kroky na Leitnerku. Odhoďte ostych a strach z neúspěchu, vězte, že na “šuplíkovských večerech” se zatleská každému.

Ať už autorce hlubokomyslné úvahy o konzumní společnosti, anebo mladému nadšenci, jenž předrmolí dílo sepsané cestou tramvají, hemžící se rýmy typu “zazvonil zvonec a básně je konec” či “bum, bum, bum, dám si rum” Přijďte i Vy, co máte chuť vyslechnout si něco nového ze současné poezie či prózy a sami se literatuře aktivně nevěnujete.

Možná právě pořad “Píšete do šuplíku?” se stane impulsem pro Vaši tvorbu Oželíte-li vskutku lidové dvacetikorunové vstupné, setkáme se v klubu Leitnerova již 2. května 2000. Jsem si jist, že se nám opět dostane pestrého kulturního menu.

Ladislav Soldán