zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 21
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2151. (Sessions 2040)
Právnická vysočina po čtyřech
     

Právnická vysočina po čtyřech

Znáte to. Místo procházky parkem a pokukování po fenkách dostanete ráno vodítko a musíte na výlet. Lidi asi mají nutkavý pocit, že žít zdravě znamená pořád se někam plahočit. Můj pán Petr se dobře vyzná, a proto už týden při venčení kouřil o něco víc než obvykle. Kouřil do zásoby. Věděl, že na Právnické vysočině na cigárko moc času mít nebude.

Takže už s vodítkem na krku v sobotu postáváme před Sokolovnou v Bílovicích. Je to místy nepříjemné, jednou do vás kopne číšník roznášející účastníkům energy drinky ze Starobrna, druhdy vás skoro zadusá Filip Křepelka s pohorkami až ke kolenům. Když se objevili Petrovi známí, začali si mě prohlížet a trousit urážlivé poznámky, kdo že mě těch dvacet kilometrů ponese.

Pravda, nebude to výlet kolem přehrady, ale s jejich zastávkami v každé druhé hospodě bych mohl naběhat dvakrát tolik. A navíc na mě začali sahat. Nejvytrvalejší byly ženské, hlavně Maruška. Ta to na mě zkoušela ještě v cíli. Nakonec jsem byl fakt rád, že se vyráží.

V půl jedenácté nějaký cyklista se žlutou čelenkou přestřihl pásku a jde se. První část výletu je docela příjemná. Je hezky a teplo. Peloton, ze začátku kompaktní, se roztrhal už v Útěchově díky přímo na trase umístěnému pohostinství. Tam někde mě předešla mladá slečna Mrkývková, která nechala otce se synem na ramenou daleko vzadu.

Cestou k Býčí skále se hovor mých pánů nutně musel stočit i na ženy. Nikdy jsem nepochopil, proč se v tom tak nimrají. Mají nejspíš pocit, že když si o tom promluví, bude to lepší. Já to mám na rozdíl od nich lehčí: když je za plotem, nedá se nic dělat. Ale když jste správně ostříhaný pudl, i tak si můžete vybírat.

Teď jsem ale zase musel poslouchat řeči o všech těch Janách, Maruškách, Pavlách a Luciích. Jedna že je moc studená, druhá zase rychlá, třetí to nechápe, čtvrtá si o sobě myslí, že všechno chápe, a ta pátá je opravdu (ale opravdu) dobrá. Vůbec tomu nerozumím, když to mají s nimi tak těžké, proč jim pořád kupují buřty. Slaboši.

Když jsme dorazili k občerstvovací stanici pod Býčí skálou, hrozně mě vyděsil kůň, který žral naši hořčici. Chleba taky docházel, takže na poslední nejspíš zbyly jenom párky. Já jsem si dal nejdřív jelení lůj, který Marcelovi vypadl z kapsy a potom jsem začal postupně vyžadovat kousky párků od přítomných. Lucii od Vládi jsem sežral jeden, Vláďovi půl, ostatním kolem čtvrtky, takže jsem na tom byl asi nejlépe ze všech.

Hned poté následuje poměrně obtížný výstup, kde toho někteří měli tak plné brýle, že je museli odhazovat. Kousek za ním Babice, kde je opět velmi nepříjemně položená hospoda s výhledem na Brno. Pro některé účastníky nabyla pravděpodobně podoby nepřekonatelné překážky. Ne tak pro Petra, který zkazil panu Šimíčkovi víkendovou náladu hovorem o nějakém zákonu, dal si jen jedno pivo a už mě táhl dál.

Ve finále nasadili pánové trochu ostřejší tempo, ale víc než dohnat opumpkovaného pana Kapitána s obvyklou dívčí kamarilou, a posléze ještě pány Kuchtu a Mrkývku se synem na zádech, nedokázali. S umístěním v první třetině pelotonu a časem 6:30 se počítalo, málokdo je tak trénovaný jako Marek Galvas, který běhá 25 km po lesních stezkách za dvě hodiny.

Pak už si na moc nevzpomínám. Nejdřív za mnou pořád někdo chodil a hladil mě, nebo nutil lízat pivo a myslel si, jak je hrozně vtipný. I granule, které mi dal k večeři Petr byly nasáklé pivem. Poté, co se setmělo, už za mnou ale nepřišel nikdo. Začala mi být zima, tak jsem si vlezl do Petrova batohu a usnul.

Vzpomínky pudla Cliffa zapsal

Jan Hladký

Autor: Jan Hladký

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 2 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 21

 

Chapadlo

Z výroční zprávy fakulty

O životě amerických studentů práv

Noční tramvaj

Píšete do šuplíku?

Samotáři

Studentská komora Rady vysokých škol

Průvodce studiem

Koncipient

Sklíčenost je klíč k veřejnému domu smíchu

Kaufman, Carrey a jiná zvířata

Adolf Hitler: Mein Kampf

Hospody - plán

Uklízečka z Honkongu

Chvála pitoreskních příkladů aneb Pokus o definici vechna

Jak se žije s nadměrnou znalostí fyzikálních zákonů

Naši drsní furianti

Lék na nezaměstnanost - snížení daní

Koupě bytu ve tmě českého práva (kdo moc ví, špatně spí)

Bylo nás čtyři

Only in America

Akreditace Moravské právnické školy – rozhovor s prof. Bejčkem a prof. Holländerem

Zpoza křa

Právnická vysočina po čtyřech

Co nám protéká mezi prsty

Nová pravidla během hry?

Uplatnění v Praze?

Závěry práce Vztah Ústavního soudu a soudů obecných

Odvahu k jasnému NE

Třídění odpadu

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners