Noční tramvaj

Oprátky u stropu noční tramvaje se pohupují do rytmu jízdy jako dokonale secvičený baletní sbor. Na některých z nich visí bezvládná těla alkoholem zmožených cestujících. Vozem občas zahlaholí veselý smích pubescentů oslavujících život.

„Neblbni, tady se nesmí kouřit“, přesvědčuje svého siláckého partnera droboučká dívenka a snaží se mu vytrhnout nezapálenou cigaretu od úst. Blikající zářivka u dveří co chvíli s železnou pravidelností odhaluje na schodech spícího bezdomovce v ošuntělém dámském flaušáku.

Tramvaj s hlomozem ve dne sotva slyšitelným proplouvá zaplivanými zákoutími nočního města. Pouliční lampy jsou až na jedinou vyjímku rozbity a tak je vidět pouze nejbližší okolí elektrického vozu matně osvětlené jeho zářivkami.

Sedím u okýnka. Poslouchám křečovitý pokus nesmělého mladíka o seznámení s pohlednou vysokou blondýnkou. Příliš se mu nedaří, neboť slečna je zde s kamarádkou a raději se s ní okázale baví. Naopak vzájemně se podporující dvojice šprýmařů hned vedle, komentující chlapcovo marné snažení, vykouzlí častokrát na dívčích tvářích překrásné úsměvy. Zdá se, že mají šanci.

Ze zadní části tramvaje k nám dolehl rodící se konflikt. Někdo se zvědavě otočí, většina cestujících však nevzrušeně klimbá dál s výrazem absolutní netečnosti. Z vyměňovaných invektiv usuzuji, že předmětem sporu je nějaká nejmenovaná dívka, věnující přespříliš pozornosti jednomu z aktérů. Vše mírovou cestou řeší tramvajová zastávka, na níž jeden z kohoutů vystupuje a loučí se zaťatou pěstí.

Někomu zvoní mobilní telefon. Patří slečně sedící vedle, která jej nervózně doluje z malinkaté kabelky. Její činnost kopíruje spousta dalších pasažérů, kteří cítí potřebu dát světu najevo, že i oni jsou „mobilní“. Přestože je jim jasné, že jejich číslo nikdo nevytočil, soustředěně prohlíží svítící displej jako by se snažili přístroj zhypnotizovat. Se shovívavým úsměvem pozoruji licitaci tří mladíků o tom, kdo z nich za večer vypil více alkoholu. V duchu si přemítám vlastní účet.

Oprátky cestou postupně vydávají své oběti až zůstávají zcela volné. Barevné neony velkoměsta nahradily vysloužilé výbojky periferie. Ve voze jede na konečnou už jenom pár lidí. Nikdo už nemluví, únava přemohla každého. Chce se mi spát. Usínám.

Ladislav Soldán