Papírové polobotky

Jediný, kdo v nich zatím umí chodit, je básník, publicista a překladatel Pavel Šrut. Jmenuje se tak totiž jeho poslední sbírka veršů, připravovaná pro rok 2000 k vydání nakladatelstvím Mladá fronta.

Maličko našlápnout nechal nás ostatní na půdě Mahenova památníku při tzv. Velkém čtení. Ušlé byly příběhem (podobně jako v předchozí „Zlé milé“), legrací (tou, co se vejde do rtů i na čelo), v podpatku s věčnou rýhou lyriky - živě si vybavuji báseň „Novák pozoruje milostný život v přírodě“.

Básníkův botník je krásná příležitost. A tak došlo na vzpomínku za Janem Skácelem, nepřeložitelnou poetiku Františka Halase, práci v Českém rozhlasu 3 - Vltava, publikační možnosti začínajících autorů či inspiraci v ranním polobdění, než dolehne svět prvně čtených novin.

Ten pán mi vkročil do jednoho odpoledne. Zbyly po něm desítky papírových stop...

P. KÁČ