Honba za tógou ´99
Rok se sešel s rokem a přišel čas, kdy se někteří spolužáci rozhodnou utkat se v řečnickém souboji o čest (?) být senátorem. Co je k tomu vede, přenechávám psychologům, ale rozhodně všechny z nich nepodezírám z toho, že to dělají jen kvůli svému zbytnělému egu. A i kdyby, co na tom, já si také rád připadám důležitý.
Jen na okraj připomínám, že byl zredukován počet senátorů, a tak mohl snad někdo neznalý poměrů na fakultě čekat větší tlačenici. To byl samozřejmě omyl. V pondělí začínal třetí ročník, který má nejvíce zástupců. Poněkud paradoxně k tomuto faktu se volby odehrávaly v poloprázdné učebně, protože mohly proběhnout až po skončení přednášky. První byl na řadě Jan J. Hladký, který mluvil komplexně a systematicky, jak je mu ostatně vlastní. Jeho požadavky byly logické a víceméně rozumné, pouze nechápu, jak chce přinutit pedagogy k dodržování konzultačních hodin a co si představuje pod slovním spojením „samoděržaví v počítačové laboratoři“. Luděk Václavek vsadil na své zkušenosti, což se mu vyplatilo, a zdůraznil, že „studenti chodí více studovat než dělat politiku“. Všichni, Luďku? Oba seriózní muži s převahou zvítězili. Daniel P. Stejskal na úvod pro mě poněkud záhadně prohlásil, že není členem jiné akademické obce. Funkci senátora chápe jako službu a chtěl by zavést možnost skládat zkoušky i během semestru.
Studenty tento epochální nápad zřejmě příliš neoslovil, neboť kandidát zcela propadl. Či zde byl snad jiný důvod? Jaroslav Hroza ocenil dobré nápady svých předřečníků a popřál jim mnoho úspěchů ve volbách. Posluchači byli touto jeho loajalitou zjevně dojati a odevzdali mu své hlasy. Ať mi Jiří Vaníček promine, ale jeho projev si v ničem nezadal s předvolebním televizním spotem JUDr. Jiřího Bílého. Ani mezi studenty tento styl nezabírá. Každopádně Jirka je bojovník a obratem vyvolal nové volby pro nesplnění požadavku kvora.
V tradičně laxním čtvrtém ročníku slavili úspěch loňští senátoři Martin Příborský a Jan Burdych. Je pravda, že Roman Dvorský také není žádný funkcionářský nováček, ale někdo vypadnout musel a zřejmě zapůsobil jeho poněkud nejistý projev.
O den později při pohledu na k prasknutí nabytou posluchárnu mohlo nezasvěcence napadnout, že masa prváků je zvědavá na pro ni nezvyklou estrádu. Ale pravdě bude blíž, že ve druhém semestru se ještě hojně navštěvují přednášky a naši mladí kolegové byli spíš zvědavi na doktorku Židlickou než na své činorodější kolegy. Jiří Buryan nejprve vyjmenoval spolky, jichž je členem. Co tím sledoval, netuším. Jinak se distancoval od předvolebních kampaní a zaměřil se na kreditní systém. Andrea Dobišová hovořila příliš potichu a po výzvách k hlasitějšímu projevu sklopila zrak a viditelně znejistěla. Což jí v očích potencionálních voličů zřejmě uškodilo.
Naopak Martin Lánský pojal své exposé v duchu dvořákovsko-dejdarovském. Fungovalo to a posluchači přeslechli i úlety typu „Máme poloviční zastoupení a můžeme prosadit úplně všechno“. Luboš Jemelka mi připomněl svazácké funkcionáře.Vystupováním i vizáží jak vystřiženou z brožurek kultpropagu. Dobrá vůle jistě nechyběla a ani originální nápady, byť některé z nich byly opravdu kuriózní. Například návrh na zvýšení počtu výtisků deníků ve studovně nutně vyvolává dojem, že Luboš trpí latentním nedostatkem drobných mincí. Ostatně voliči jsou na tom asi podobně, jinak by nemohl vyhrát s tak ohromným náskokem.
Středeční volby ve druhém ročníku zahájil svým operním hlasem Bořivoj Novotný. Díky svému heslu „pitelný čaj a informace“ by se jistě uplatnil v dnes již neexistujících stravovacích komisích, ale studentskou obec zřejmě popálená hrdla tolik netrápí.
Vladislav Michalčík nemá plíce Bořivoje ani vtipné repliky, ale zato vládne anglickým přízvukem, kterým řekl, že nechce stavět barikády. Bohužel, voliči postavili barikádu do jeho cesty za kýženou funkcí. Když Terezka Výborná připojila ke svému luznému zjevu i zanícený projev, nebylo pochyb, že uspěje. Její cestu za vítězstvím nemohl překazit ani škodolibý pokus o přerušení ze strany kruhů blízkých Evropské asociaci. Miroslavu Jurmanovi se zdařil reparát z minulého roku. Správně odhadl, že si jeho projev nahráváme, a naschvál neřekl nic, co by šlo použít proti němu. V jeho případě určitě platí, že trpělivost růže přináší.
ALEŠ "KRETBULEN" KALVODA