Pohled zevnitř

Asi před rokem vyšel v Octopusu článek Honba za tógou. Poslední věta se neodbytně tázala „Ale zajímá ten senát vůbec někoho?“ Jsem přesvědčen o tom, že většinu ne. Jde akorát o to, zda je to v pořádku nebo ne.

Demokracie znamená vládu lidu. Tedy takové uspořádání, kdy každý má možnost se účastnit správy věcí veřejných – tedy i svých vlastních. A samospráva vysoké školy takovou demokracií v malém je. I tady na fakultě má každý člen akademické obce, tedy i každý student, právo spravovat záležitosti fakulty, tedy své vlastní. No ale kdo nemá chuť věnovat svou pozornost tomu, co se v senátu odehrává, má po ruce skvělý argument: „Stejně se tam rozhoduje bez nás, stejně to neovlivníme.“ Ale kolik z těchto lidí někdy zkusilo něco ovlivnit? Moc málo, protože ta snaha by znamenala nutnost vyvinout nějakou aktivitu. Základem jakékoli demokracie a tedy i té naší je právo volit si své zástupce. Ale kolik z Vás má opravdu zájem si někoho zvolit? Vždyť stačí vzpomenout na počet studentů, kteří se zúčastnili letošních voleb. V I. ročníku jako každoročně převládla zvědavost, ale v dalších ročnících byla 30% zákonná hranice voličů překročena jen velmi těsně a za pomoci velmi extenzivního výkladu zákona, případně se ani 30 % studentů daného ročníku nesešla a volby se opakovaly.

K čemu nám vlastně ta demokracie je, když se nakonec voleb účastní sotva jedna třetina všech povolaných? Kým jsem vlastně oprávněn studovat a poté schvalovat rozpočet, kdo mi dal mandát k tomu, abych připravoval Statut, kterým se nakonec budeme řídit všichni? Ta jedna pětina ročníku, která mě volila? Ale naštěstí quo tacet, ubi loqui potuit et debuit, consentire videtur.

Ano, nás všech se rozhodnutí komory a senátu dotýkají, my všichni se budeme řídit takovými studijními programy jaké náš senát schválí, my všichni budeme platit takové poplatky jaké senát schválí a my všichni možná budeme dostávat taková stipendia, jaká si v senátu prosadíme. Takže od letoška o tomto a mnohém dalším bude rozhodovat devět z nás (tedy přesně polovina senátu), které si pouhá jedna třetina zvolila.

Takže ti zevnitř postupně zjistili nebo teprve zjistí, že není až zase tak snadné vytvořit právní předpis, jak je snadné na něho potom nadávat, že není až zas tak jednoduché se domluvit s lidmi, se kterými se domluvit musí, leč kteří mají názory zcela opačné, a také že ten Pinochet není až zase tak nesympatický stařík.

A happy end? Buď je vše v pořádku, protože je pravda, že v zavedených demokraciích volí menšina nebo je tady něco setsakra prohnilého.

LUDVÍK ŠEVČÍK

bývalý předseda SK