Volby ve třeťáku potřetí

Ve třetím ročníku se proces volení senátorů poněkud zkomplikoval. Výsledek prvních voleb byl napaden hned několika stížnostmi a musel být prohlášen za neplatný. Druhý pokus o volby spočíval pouze v přesném sečtení přítomných voličů, neboť bylo jasné, že je jich opět málo. Organizující senátor Jan Burdych jen v protokolu lakonicky konstatoval: „Postupoval jsem v souladu s čl. 8 odst. 5 Volební směrnice pro volby do SK AS a volby jsem zastavil.“ Takže v pondělí 28. března přišel na řadu třetí pokus.

Je jedenáct dopoledne, venku už praží jarní slunce a kolem katedry ve velké posluchárně postává hlouček kandidátů a organizátorů. Ti první jsou nervózní, protože je opět čeká šašení před apatickým ročníkem, ti druzí jsou klidní, protože ví, že při třetím pokusu už na počtu přítomných ze zákona nezáleží - takže počtvrté se to při troše štěstí už opakovat nebude.

Naplnit volební komisi se ukázalo jako velký problém. Divadlo okolo vyšetřování neplatnosti prvních voleb spojené s výslechy členů komise, všeobecné opovržení intelektuální a morální elity ročníku nad tím, že podepsali „zfalšovaný“ volební protokol; to nejsou úplně ideální lákadla na činnost ve volební komisi. Nakonec se čtveřice odvážlivců přece jen našla a mohlo se konečně začít. To už ale za dveřmi nervózně podupávala dr. Schelleová, jíž celá ta záležitost ukusovala kus přednášky.

Hned, jak za pulpit nastoupili místo jednoho řečníka tři, bylo zřejmé, že to bude nějaké oživení klasického slibování. A opravdu. Senátoři/veteráni Jan Hladký a Luděk Václavek spolu s kandidátem Jarkem Hrozou deklarovali svou ochotu k totálně bezbariérové komunikaci s voliči (zkušení psychologové Hladký s Václavkem si promyšleně odložili saka a stanuli čelem davu jen v košilích) a vyzvali plénum rovnou k dotazům. Neboť o informovanosti to přece je, že. Je otázkou, nakolik lze deseti minutami předvolebního dotazování suplovat informování během roku, ale bylo vidět, že na voliče takto otevřený přístup zapůsobil. Nepříznivý dojem jsem měl jen z toho, že naši bratři v triku se jakoby tlustou čárou oddělili od čtvrtého kandidáta Jiřího Vaníčka a sekundárně tak vyvolali dojem, že ten senát je o kamarádšoftech, bráchismech a podobně (vidíte, jaká jsme sehraná trojka – byla by škoda ládovat mezi nás toho reptajícího cizáka Vaníčka…).

Jiří Vaníček, alias muž visící na každém rohu, nastupoval do nezáviděníhodné situace. Zbavit se puncu člověka, který z pozice neúspěšného kandidáta revokoval volby, je těžké. Přesto se mu to téměř podařilo. V jeho krátkém projevu byla ta správná dávka upřímnosti, rozhodnosti, zdravého populismu. Možná jen působil trochu strojeně.

Každopádně, voličstvo mu asi docela nezapomnělo, že díky jemu tady sedí potřetí, a zvolen nebyl. Zvolena tedy byla naše silná trojka v pořadí dle svých zkušeností v politice: Hladký, Václavek, Hroza. Tím se studentská komora konečně stala kompletní a my můžeme chystat oslavy jejich úspěchů v křižáckém tažení proti akademické byrokracii.

MILAN VACÍK