zpet na index  
Časopis studentů Právnické fakulty MU v Brně
Menu
 +  úvod
 +  poslední info
 +  poslat vzkaz
 +  redakce
SMS
 +  SMS Eurotel
 +  SMS Paegas
 +  SMS Oskar
 
Ptáme se...
Studenti, hlasujte! - ankety byly přemístěny níže
 
Galerie a jiné
+ IS.MUNI.CZ
+ Právnická fakulta MU
 
Archiv
Číslo 33
Číslo 32
Číslo 31
Číslo 30
Číslo 29
Číslo 28
Číslo 27
Číslo 26
Číslo 25
Číslo 24
Číslo 23
Číslo 22
Číslo 21
Číslo 20
Číslo 19
Číslo 18
Číslo 17
Číslo 16
Číslo 15
Číslo 14
Číslo 13
Číslo 12
Číslo 11
Číslo 10
Číslo 09
Číslo 08
Číslo 07
Číslo 06
Číslo 05
Číslo 04
Číslo 03
Číslo 02
Číslo 01

Časopis: Octopus číslo 15
ČLÁNEK: Počet zobrazení 2287. (Sessions 2206)
Problémy fakticity procesního účastenství
     

Problémy fakticity procesního účastenství

Jak jistě vědí ti, jejichž studijní působení na zdejší fakultě je poněkud delší, existují v českém civilním procesu tři definice účastníka řízení. Pro shrnutí:

I. navrhovatel a odpůrce ve smyslu § 90 o. s. ř. (nebude-li dále uvedeno jinak, má se na mysli pouze o. s. ř.),

II. ten, koho zákon za účastníka označí - § 90 in fine,

III. v řízení, které lze zahájit i bez návrhu ten, o jehož právech a povinnostech má být v řízení jednáno - § 94 odst. 1.

Prvně jmenované vymezení jistě nevyvolává v našich myšlenkových pochodech žádný nepřekonatelný labyrint, nicméně zbývající dvě už jisté potíže vyvolat mohou. Na první pohled se může zdát, že jde o půvabné legální vymezení účastenství, které umožňuje (zjednodušeně řešeno) zahrnout do řízení v podstatě každého, do jehož právního zájmu je jakkoliv pozitivně či negativně zasahováno. Ale praxe je přece jen rozmanitější. Zkusme jeden malý příklad a buďme trochu konkrétnější.

Řekněme, že by nejmenovaný soud vydal v dědickém řízení rozhodnutí, v němž by rozhodl o právech a povinnostech účastníků 1 a 2 (dědiců), mimo jiné též o peněžní částce B (pasivum), která je součástí pohledávky A, kterou měla u zůstavitele osoba X (věřitel). Pro větší barvitost dodejme, že X se k dědickému řízení připojil s celou pohledávkou A, nicméně v usnesení ve smyslu § 175o soud určí jako pasivum pouze určitou část – tedy již zmíněné B, o zbývající části C mlčí (pro méně pozorného čtenáře – včetně autora – C = A – B). Pouze na okraj si všimněme ustanovení 2. věty § 175a, kde náhodou zjistíme, že věřitel zůstavitelův je účastníkem řízení mj. též v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka – není to krásný případ účastenství podle varianty II? Protože jako právo ctící občané žijící v domnění, že se stali dědici, zaplatí účastníci 1 a 2 částku B. A řekněme, že by se to osobě X nelíbilo (což je naprosto pochopitelné) a ta je zažaluje o C v samostatném řízení. Pro shrnutí – máme:

I. usnesení ve smyslu § 175q s označenými účastníky 1 a 2 a s částkou B (o X ani slovo, o C ani slovo – přestože „soud věděl“),

II. žalobu X proti 1 a 2 na plnění částky C.

Zatím to znělo jako krásná pohádka, ale smůla je v tom, že takové usnesení a taková žaloba skutečně existuje, buďme zvídavými pionýry a ptejme se, o poznání vážněji, co s tím.

Začněme nejprve náležitostmi usnesení – ve smyslu § 169 odst. 1 jsou to: označení soudu, označení účastníků, označení věci, výrok, odůvodnění, poučení o dovolání a den a místo vydání. Jestliže v této chvíli opustíme fakt věcného pochybení, víme, že není označen účastník X. Zůstává tedy vyřešit otázku následku takové vady. „Naše“ vada se týká jednoho z výroků. Je nasnadě zde vůbec uvažovat o jeho právní moci, neboť § 168 odst. 2 a § 175a odst. 3 ukládá povinnost doručit usnesení účastníkům do vlastních rukou. Obecná ustanovení občanského soudního řádu o usnesení neřeší problematiku právní moci tohoto typu rozhodnutí, skrze ustanovení § 167 odst. 2 použijeme příslušné ustanovení o právní moci rozsudku – tj. § 159. 

S ohledem na naše konkrétní podmínky tedy aplikujme: „Do vlastních rukou doručené usnesení, které již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci“. Poněvadž bylo doručeno pouze účastníkům 1 a 2, nikoliv osobě (účastníku) X, nemůže se jednat o pravomocný výrok. Nelze dost dobře tvrdit, že účastenství se zakládá tím, že soud subjekt jako účastníka označí. Ustanovení § 90 zní jasně – účastníkem řízení jsou (nikoliv „mohou být“) ...ti, které zákon za účastníky označuje, rovněž tak § 175b hovoří o tom, že věřitel zůstavitelův je (nikoliv „může být“) účastníkem, vypořádává-li se jeho pohledávka. To je případ našeho věřitele X, neboť výrok se jej meritorně bytostně týká. Soud zde zanedbal svou povinnost ve smyslu § 103 během řízení kdykoliv přihlížet k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení. Ale žádné ustanovení nestanoví sankci za takovéto pochybení. Nasnadě je otázka odvolání a procesní legitimace osoby X při něm, kterou judikatura bez potíží dovozuje, jak bude řečeno dále.

Kdybychom se postavili za názor, že onen výrok je pravomocný, musíme si uvědomit důsledky, které s tím jsou spojeny. Neexistovala by totiž možnost (s výhradou možnosti prominutí zmeškání lhůty k odvolaní), jakou by se mohla osoba X bránit důsledkům takového rozhodnutí. Nejsou splněny totiž podmínky pro podání žádného mimořádného opravného prostředku; zkráceně: v našem případě by nebyla splněna přípustnost obnovy řízení – § 228 odst. 1 a dovolání by nebylo pojmově možné, neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu – § 236 odst. 1. Dále také v případě, že by bylo rozhodnutí pravomocné, platila by překážka věci rozsouzené ve smyslu § 159 odst. 3, neboť sukcese pohledávky A se na účastníky 1 a 2 uplatnila pouze v rozsahu B, proto z hlediska hmotného práva X nemůže požadovat plnění částky C a nemůže tak uplatnit další žalobu. Pokud si vezmeme na pomoc i příslušná speciální procesní ustanovení o dědickém řízení, pak narazíme na ustanovení § 175x, které hovoří o tom, že objeví-li se po právní moci usnesení, jímž bylo dědické řízení skončeno, nějaký zůstavitelův majetek, popřípadě i dluh, provede soud o tomto majetku řízení o dědictví.

Objeví-li se pouze dluh zůstavitele, řízení o dědictví se neprovede. Naše pohledávka by se však neobjevila až po „právní moci“ usnesení, poněvadž soud znal celou pohledávku A, prostě o ní v řízení „jen“ nerozhodl. Dále pak § 175y odst. 2 hovoří o tom, že usnesení soudu nebrání tomu, kdo nebyl účastníkem řízení o dědictví, aby se domáhal svého práva žalobou – náš X jím však byl, byť s ním tak jednáno nebylo.

Je možné se setkat s názorem (bohužel praktických právníků), že § 159 odst. 1 nehovoří o tom, že rozhodnutí, které nelze napadnout odvoláním, „doručené všem účastníkům je v právní mo-ci“, nýbrž pouze „doručené rozhodnutí je v právní moci“, navíc že stejně X není účastníkem, proto-že takto není označen. Je to typický příklad výkladu ustanovení bez zohlednění kontextu k těm ostatním, což občas, přiznejme si to upřímně, děláme všichni. V prvé řádě doručení všem účastní-kům – jistě, zákon nehovoří o všech účastnících, ale plyne to přece z logiky věci – pomožme si ar-gumentací § 159 odst. 2 a 3 hovořících o závaznosti rozhodnutí a procesní překážce rei iudicatae. Jestliže je soudní rozhodnutí individuální právní akt, ukládající autoritativně povinnosti pouze inter partes (nehovoříme-li o statusových věcech), může mít tyto účinky pouze tehdy, zná-li obsah tohoto „uložení“ každý z vymezeného okruhu, tj. každý účastník, který je tímto rozhodnutím dotčen. Navíc pokud by chtěli účastnici 1 a 2 (zastávali-li by názor, že rozhodnutí je pravomocné) uplatnit námit-ku věci pravomocně rozsouzené proti X, nemohou tak učinit, poněvadž pro X věc pravomocně není rozsouzena (opět skrze argument § 159 odst. 1 – tj. doručení). Celý problém se tedy stáhl na pro-blém, zda X účastníkem byl, či nikoliv, což jsme pozitivně vyřešili výše.

Zůstává pravdou, že ani judikatura se s výkladem § 90 ne dost jasně vypořádává, což pro ni-koho nebude nic složitého zjistit, pokud nahlédne v ASPI k literatuře k § 90 o. s. ř. Stále je těžké pochopit, že účastenství není závislé na označení v rozhodnutí, ale na označení v zákoně (v o. s. ř. nebo jiném zákoně) v souladu s ustanovením § 90 (v našem případě speciální ustanovení § 175b). Ke spornosti snad může dojít snad až u třetí definice účastníků ve smyslu § 94, ale o tom až později.

Pokusme se ale situaci dořešit. Pokud považujeme v jednom jeho výroku usnesení za nepra-vomocné (pro nic jiného než pro obyčejnou lidskou chybu spočívající v částečném vypořádání po-hledávky, přestože nesporně mohlo být rozhodnuto o celé částce A), můžeme říci, že opět je jednou právo chytřejší než člověk (omlouvám se normotvůrci) a v případě usnesení lze aplikovat ustanove-ní § 170 odst. 1, kdy soud usnesením není vázán, nebylo vyhlášeno a ani doručeno, ačkoliv doruče-no být mělo. Podání žaloby na plnění C tedy nemůže přicházet v úvahu, a to hned z několika důvo-dů – jednak jde o procesní překážku litispendence ve smyslu § 83 a druhé (sporné) řízení nemůže být zahájeno, neboť o tomtéž nároku se rozhoduje v jiném řízení a navíc navrhovatel se domáhá plnění na osobách, které nejsou pasivně legitimované, neboť pokud je usnesení, o kterém jsme ho-vořili výše, nepravomocné, není povoláno hmotné právo a soud tedy nepotvrdil pravomocně nabytí dědictví ve smyslu § 481 an. o. z.

Ale odhlédněme od našeho příkladu a nahlédněme trochu do judikatury a pokusme se něco málo zobecnit. Většinou jsou známy případy, kdy podá odvolání proti prvoinstančnímu rozhodnutí někdo, kdo v prvním stupni nebyl účastníkem řízení. Zpravidla až v dovolacím řízení věc rozetne Nejvyšší soud, když konstatuje, že tato osoba je oprávněna k podání návrhu na odvolání (a dovolá-ní), neboť měla být účastníkem řízení buď ve smyslu § 90 druhé části věty, nebo ve smyslu § 94 odst. 1, ačkoliv jím nebyla. Tím se konečně dostáváme do klasické „komentářové“ roviny a může-me říct, že jde o takovou vadu, která může vést ke zrušení soudního rozhodnutí a k vrácení věci k dalšímu řízení podle toho, jak intenzivním způsobem toto porušení zasáhlo osobu, o jejichž prá-vech a povinnostech bylo jednáno.

Jde nám o vztah druhé a třetí definice účastníků podle o. s. ř. V prvním případě půjde vždycky o účastenství založené ve smyslu § 90, kdy soud ze zákona věděl (respektive měl vědět), kdo je účastníkem řízení, splnil-li příslušné zákonné podmínky. Horším se stane posouzení v okamžiku, kdy má jít o případ účastenství ve smyslu § 94 odst. 1. Věnujme se teď otázce třetí definice účastníků blíže a zopakujme raději celé ustanovení § 94. První odstavec – v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, jsou účastníky ti, o jejichž prá-vech a povinnostech má být v řízení jednáno. Jde-li však o řízení o neplatnost manželství, jsou účastníci pouze manželé. Druhý odstavec – jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnos-tech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, vydá soud, jakmile se o něm do-zví, usnesení, jímž jej přibere do řízení jako účastníka. Řekněme, že existuje stav, kdy se v nesporném řízení objeví osoba, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno a soud vydá usnesení, kterým ji přibere do řízení. Jakou povahu má toto usnesení? Pokud hovoříme o tom, že má být v řízení jednáno (v budoucnu), pak jistě konstitutivní. Ale poněkud méně prozaičtější stav – objeví se osoba, o jejichž právech a povinnostech nikoliv má být, ale je jednáno a po čase i roz-hodnuto, k vydání usnesení podle § 94 odst. 2 však nedošlo. Opět se ptáme – je usnesení konstitu-tivní? Kacířská myšlenka – není!

Existují sáhodlouhá odůvodnění judikátů ohledně procesního účastenství hovořící o tom, kdo všechno je účastníkem ve smyslu § 94 odst. 1, kdo jím může být a proč, ale nikde však není řešena povaha usnesení ve smyslu § 94 odst. 2 pro případ na který totiž zákon nepamatuje, tj. případ, kdy fakticky soud uloží osobě povinnost nebo uzná její právo, aniž by její účastenství konstatoval. Opět výkladové problémy. § 94 odst. 1 hovoří o tom, že „má být jedná-no“, což kvalitativně a obsahově není totéž jako „bylo rozhodnuto“. Jestliže bylo rozhodnuto, z jakého titulu se stala osoba účastníkem? Jestliže zákon připouští pouze tři definice, můžeme ihned odepsat první (nejde o navrhovatele ani odpůrce) a druhou (zákon osobu jako účastníka neoznaču-je).

Zůstává jedině třetí, do které se lze nikterak extenzivním výkladem vměstnat – tím spíše, od-myslíme-li si ustanovení druhého odstavce § 94. Co tedy v naznačeném případě konstituuje účas-tenství? Zákon – s podmínkou, že je rozhodováno o právech a povinnostech toho, kdo „má být“ účastníkem. Jistě lze konstatovat, že může jít opět o pochybení soudu, opět bez konkrétní sankce. Ale situace je „v pořádku“, pokud by tato osoba byla jako účastník v (meritorním) rozhodnutí ozna-čena a rozhodnutí jí bylo doručeno. Ale co když půjde o případ podobný tomu výše uvedenému a osoba nebude označena. Tím spíše, půjde-li například o rozsudek (řekněme v řízení o osvojení), kterým je soud vázán vyhlášením dle § 156 odst. 3 (a není zde dána možnost nevázanosti jako v případě usnesení podle § 170 odst. 1 s vazbou na doručení u nevyhlášeného usnesení). Pak lze jít opět několika směry naznačenými výše a podle konkrétních okolností dosáhnout zrušení rozhodnutí a nového projednání věci.

S ohledem na rozdílnou rozhodovací praxi zejména obou našich Vrchních soudů v otázce aplikovatelnosti § 94 odst. 1 je snad možno dodat, že účastníkem podle § 94 odst. 1 může být sub-jekt v řízení, které lze zahájit i bez návrhu, tedy i v případě, že jde o jak o sporné, tak i nesporné řízení, které lze zahájit i bez návrhu. Nelze se ztotožnit s výkladem, že toto účastenství je aplikova-telné pouze ve věcech, které byly zahájeny bez návrhu

Vím, že tento příspěvek má zřejmě hodnotu objevu prachu na silnici, nicméně je někdy dob-ré zamyslet se nad tím, jaké problémy může vyvolat ne právě zákonný postup soudu ohledně vyme-zení a případném respektování okruhu účastníků řízení. Názor na věc se zde nestal naprosto bezvý-hradným a jednotným a myslím, že má spíš přispět k polemice nad věcí a bohužel i ke konstatování, že na lavici obžalovaných opět spočinula justice.

ZDENĚK KAPITÁN

ZDENĚK KAPITÁN

    Hodnocení
Hodnocení
vynikající --[ 1 2 3 4 ]-- propadák
(hlasovalo 7 čtenářů)
   
Pro elektronický archiv zpracoval: TomášTyl
Octopus číslo 15

 

Chapadlo

Rozhovor s děkanem PrF MU prof. Josefem Bejčkem

POZDRAV Z ANGLIE

Kosovo - obžaloba fašismu v nás

Knihovna a dobrá vůle

Problémy fakticity procesního účastenství

Hospody

Honba za tógou ´99

Hledání Pavlíka Morozova

Babička se nepovedla

Ad Causa Management

Ad Malé zamyšlení nad politikou zaměstnanosti

Průvodní text k tématu SK AS PrF MU

Nechtěná demokracie

Pohled zevnitř

Jak je to v Praze?

Pohled zvenčí

Papírové polobotky

Krátce

Volové se smát nepotřebují

Volby ve třeťáku potřetí

Kudy ven?

Volební blamáž aneb myslíme jinak

Tramvaj do stanice Existence

Dívej se do tmy, je tak barevná

Ústavní vlaky a evropské rychlovlaky

 


(c) Copyright Octopus 2001, 2002
 powered by juristic with partners