Kudy ven?

Naskytla se mi příležitost reagovat na některé zajímavé kritické postřehy svých spolužáků uveřejněné v tomto čísle. Nuže, rozhodl jsem se vyhovět záměru šéfredaktora a doplním kamínek do této mozaiky věnované studentské komoře.

Jako první mne svým názvem zaujal článek pana Mareše. Mimo jiné v něm prezentuje i originální pohled na úroveň právního vědomí na naší fakultě. Využívám tedy jeho myšlenek a budu se jimi chvíli zabývat. Některé informace budu muset ovšem trochu poopravit. Volební směrnici neschvaloval akademický senát, ale pouze studentská komora. Obsahuje jistě mnohé rozporuplné formulace, ale o prohlášení kandidáta v ní není ani zmínka. Jelikož z ní dále cituje, nemohu se domnívat, že si spletl název s volebním řádem, který doopravdy akademický senát zpracoval a který by mohl obsahovat součást o níž se v jeho článku hovoří. Jistě, volební řád v čl. 1 odst. 3 ukládá kandidátům povinnost zveřejnit určité údaje, ale taxativní výčet tohoto odstavce členství v akademickém senátu jiné fakulty nezmiňuje. Nehledě nato, že AS není orgánem statutárním, nýbrž samosprávným. Až potud bych narážku pana Mareše na nízkou úroveň právního vědomí chápal, neboť se stal pravděpodobně sám její obětí. Taktéž kritika postupu pana Ševčíka, tč. předsedy komise, mi připadá poněkud mimo mísu. Už jen proto že ho pan děkan jmenoval jako jediného ze studentů do týmu, který připravuje nový statut.

Pro upřesnění bych rád uvedl, že bezprostředně po schválení volebního řádu AS MU přijala SK novelu již více na tři roky poklidně používané volební směrnice tak, aby ji sladila s platnými předpisy. Jak se ukázalo, nápor zákonného 30% kvora nevydržela. Už před volbami jsem se bavili o upravení volebního řádu a o rozsáhlejší změně směrnice. Ale to je práce pro senát v novém složení. V současné době je už hotový návrh na změnu volebního řádu a dokončili jsme rekodifikaci volební směrnice. To vše ovšem v době vrcholících příprav na schválení statutu jak fakulty tak i univerzity.

Pan Mareš se snažil oživit svůj článek poněkud zkreslenou citací z rozhovoru mezi kandidáty. Zkreslenou protože se rozhovoru sám nezúčastnil. Doplním ještě, že se jednalo o pana Vaníčka a mne. Po výměně názorů jsem mu tlumočil ani ne půl hodiny staré momentální stanovisko pana Ševčíka, který by měl vliv na případné rozhodnutí v této věci. Aby dodal autor svému referátu váhu, domyslel si k tomu dokonce i poklepání na rameno. Na adresu pana Mareše bych ještě uvedl, že má štěstí, že není můj volič, protože bych si jej v rámci své odpovědnosti dovolil pozvat ke společným pravidelným podvečerním dýchánkům nad padesátistránkovým statutem, který se jistě mnohem fundovanější hlavy snaží připravit a vysvětlit už půl roku. Kdyby jej to začalo bavit, mohl bych mu přenechat i další práce na statutu univerzitním, všech možných i nemožných vnitřních předpisech a rozpočtu. Já bych si dal na pár dní voraz, začal bych se konečně učit, anebo se na chvíli zajel kouknout domů.

Protože se celé dílko pana Mareše nese ve velice emocionálním duchu, zaujal mne více článek pana Vaníčka (str. 9 – pozn. red.). Naprosto souhlasím s jeho názorem na špatnou komunikaci mezi studenty a svými zástupci. Téměř všichni kandidáti ve svých projevech alespoň zmínili zlepšení informačního kanálu senát  studenti. Už na svém ustavujícím zasedání k tomu SK přijala stanovisko. Tak jako každý rok, stojí i nová komora před tímto problémem. My tuto velkou výzvu přijímáme a jsme připraveni pokusit se v této oblasti o průlom. Nakolik jste na to připraveni i vy, studenti, se dozvíme při nejbližší akci pořádané komorou. Prozatím dál zejí místa vyčleněná pro veřejnost na pravidelných zasedáních senátu i komory prázdnotou. Za této situace je nám jasné, že první krok musí učinit senát.

Na závěr bych chtěl poděkovat bez rozdílu všem přispívatelům na toto téma, protože se jim možná podaří probudit zájem o komoru a její práci mnohem víc, než se to povedlo mnohdy samotným senátorům.

LUDĚK VÁCLAVEK

Autor je předseda SK AS PrF MU